Různými taktikami proti společnému nepříteli

Egon Bondy

Chci reagovat na výzvu soudruha Marcose, jednoho z velitelů EZLN v Chiapasu, s jejímž překladem jsem se seznámil v samizdatovém (sic!) časopise levicových křesťanů (tento překlad přinesly na internetu Britské listy - pozn. BL), který je distribuován zdarma a vychází jen díky finanční podpoře svých čtenářů v Praze – dnešní České republice. Upozorňuji, že mi již bude 75 let a patřím k „intelektuálům,“ které právem s. Marcos důrazně kritizuje, a mohu jen potvrdit, že má pravdu. Doufám jen, že mohu říci, že jsem se jaksi instinktivně ubránil oněch jejich zlozvyků, jež jim s. Marcos vytýká. Jako levicový marxista jsem od r. 1948 důsledně stál na antistalinistické pozici, aniž bych přitom přejal jinou neméně jednostrannou indoktrinaci, např. trockistickou. A také jsem nežil ve věži ze slonoviny, ale na nejnižší příčce sociální stratifikace – tedy pauper mezi paupery: byl jsem odkázán na nejnižší invalidní důchod.

(13. 05. 2004)

Amnesty International Slovensko

Najznámejšia organizácia ochrancov ľudských práv je dobrým príkladom toho, že keď ide o správnu vec, netreba sa báť začínať aj z ničoho. Myšlienka na čosi ako Amnesty skrsla v mozgu jej zakladateľa na základe jednej drobnej novinovej správy; dnes je celosvetovou organizáciou s tisícami členov. AI nestranne bije do každého štátu, ktorý nespravodlivo väzní, mučí, zabíja alebo inak ubližuje vlastným občanom. Preto ju nemá v láske žiadny režim... a preto sa na ňu odvolávajú všetci, ktorým ležia viac na srdci ľudia, ako režimy.